Kojení a instinkt

02.12.2017

Instinkt novorozence ke kojení je propojen s přirozeným instinktem matky dát si své dítě hned po narození na břicho či hrudník, kůže na kůži. Pupečník v tomto slouží také tomu, aby držel matku a dítě pohromadě, což jasně naznačuje, že tito dva mají být po porodu spolu.

Savci včetně lidí v nějakém okamžiku pupečník přerušovali vždy - ale nikdy to nebylo hned po porodu, dokud s tímto zvykem nepřišli porodníci. Čas, po který jsou matka a dítě po porodu neoddělitelně spojeni, je klíčový pro zahájení kojení, protože umožní dítěti, aby udělalo to, co instinktivně udělat chce - dostat se k prsu.

Je velký rozdíl mezi přikládáním dítěte k prsu a tím, když dítěti umožníme, aby si našlo prs samo. Samopřisátí (přesný překlad z angličtiny by byl "lezení k prsu", Breast Crawl) jsou to pohyby, které dítě dělá, když leží na břiše matky, s jejichž pomocí se samo dostane k prsu a dobře se přisaje. Je to výraz shrnující to, co se děje, když dítěti umožníme zapojit instinkty v rámci kojení.

Tady je odkaz na video, které by mohlo pomoci pochopit proces samopřisátí. https://www.breastcrawl.org/video.shtml

Vědeckými studiemi, které zkoumaly úspěšnost samopřisátí, bylo zjištěno, že téměř všechny děti se zvládnou samy dostat k prsu, přisát se a sát, jen malé procento potřebuje malou pomoc při přisávání. Jakékoli oddělení matky a dítěte, byť na pár minut, proces narušuje, takže pak dítěti trvá výrazně déle, než se samo k prsu doplazí a přisaje.

Problémy při kojení by mohly být vyřešeny plazením k prsu s následným samopřisátím.

Výhody samopřisátí:

1. Zahájení časného kojení (obvykle během první hodiny po porodu).

2.Kontakt kůže na kůži, který jinak většina maminek při prvním kojení nezažije. Aktivita a instinktivní chování miminka současně dokazuje, že je připravené a schopné se kojit.

3. Pozice dítěte přispívá k optimálnímu přisátí na rozdíl od "klubíčka" nebo příčné pozice tak rozšířené v západním světě.

4. Podpora tvorby rané vazby mezi matkou a dítětem, ke které dochází, jsou-li po porodu ponecháni nerušeně bez intervencí alespoň 30-60 minut.

Poslední bod je naprosto klíčový, protože během této doby se většina dětí doplazí k prsu a sama se přisaje - a pokud to zatím dítě nezvládlo, je možné mu pomoci (pozn. překl. - navazuji na to, co bylo řečeno výše. Podle zkušeností českých průvodkyň mateřstvím některé děti potřebují výrazně delší čas než je udávaných 30 - 60 minut - zvlášť pokud byl průběh porodu narušen intervencemi. Nejlepší pomocí tedy je podpořit matku, že jsou na dobré cestě, a dát dítěti všechen čas, který potřebuje - všechny další intervence a oddělování mohou poškodit kompetence dítěte a matky a sníží šanci na úspěšné kojení).

Většina nemocnic (a porodních asistentek) na Západě nenechává dítě v klidu na matce ani hodinu po porodu, ačkoli přerušení kontaktu kůže na kůži a separace jsou vzhledem k úspěšnosti kojení jednoznačně škodlivé.

Shrnuto: celý proces lezení k prsu a samopřisátí je pozitivní zkušeností na začátku kojení, které pak má dobrou šanci na dlouhodobé trvání.

Je důležité, že ačkoli samopřisátí může pomoci matce a jejímu miminku v nalezení zdravého vztahu ke kojení, musíme se soustředit i na podporu směřující k udržení tohoto vztahu. Je pravda, že minulosti lidé neměli certifikované poradkyně a průvodkyně mateřstvím, ale potřebné podpory se jim dostávalo od ostatních žen z jejich kmene či komunity. Ženy neměly v minulosti velkou podporu v kojení, ale izolace matek, jak je nastavená v naší společnost, tuto podporu - která ženám usnadňovala plně kojit své děti - téměř eliminovala. Dnes existují mnohé skupiny, jejichž cílem je podpořit sebevědomí žen ohledně jejich schopnosti kojit a vytrvat v kojení a podpořit je, když věci nejdou podle plánu.

zdroj: https://nosenec.blogspot.cz/2015/05/kojeni-instinkt.html